Jedna ze zaměstnankyň jménem Rachel byla svědkem celé události, a tak se rozhodla kontaktovat současné i bývalé kolegy, mezi nimi recepční jménem Priya a bývalého zaměstnance Luise, aby shromáždila písemná svědectví o nevhodném chování na pracovišti. Rachel také dohledala archivovanou e-mailovou stížnost od dispečera dodavatelské společnosti, která se týkala řidiče ponechaného třiadvacet minut čekat v dešti. Všechny písemné materiály shromáždila do fyzické složky se stížností a její digitální kopii zaslala regionálnímu řediteli společnosti.
Následujícího rána Rachel koupila v místní pekárně čokoládový dort s ganache polevou a položila ho na stůl v odpočinkové místnosti spolu s talířky a dortovým nožem. Pod Moničin servírovací talířek však nenápadně vložila titulní stranu oficiální stížnosti na nevhodné chování na pracovišti. Když Monica talířek zvedla a přečetla si nadpis dokumentu, několik zaměstnanců potvrdilo, že již odevzdali personálnímu oddělení svá písemná svědectví i podpisy svědků.
Personální oddělení zahájilo vyšetřování, během něhož vyšlo najevo dalších sedm dříve archivovaných stížností. Ty byly původně posuzovány odděleně a označeny pouze za komunikační problémy nebo odlišnosti v manažerském stylu. Po dokončení vyšetřování byla Monica zbavena své vedoucí funkce a o dva měsíce později podala výpověď.
Následující pátek uspořádali zaměstnanci kanceláře společné posezení v odpočinkové místnosti, na které přinesli nejrůznější domácí dobroty, včetně mrkvového dortu, kokosových kostek, brownies a vanilkových cupcaků. Paní Bellová seděla u stolu společně s ostatními, popíjela čaj z otlučeného modrého keramického hrnku a sledovala, jak si kolegové navzájem rozdělují dezerty.