Kate právě porodila po osmnácti hodinách bolestivého porodu a odpočívala na nemocničním lůžku se svou novorozenou dcerkou, když dorazil její manžel Billy. Místo toho, aby jí nabídl útěchu nebo pomoc, hodil na její postel nákupní tašku plnou svých roztrhaných ponožek, pracovních košil a šicí potřeby. Když Kate šokovaně namítla, že porodila teprve předchozí den a stále ji všechno bolí, Billy jí bez sebemenšího zájmu odvětil, že když tu jen „nic nedělá“, může mu alespoň zašít oblečení. Kate se v tu chvíli zamyslela nad všemi těmi roky, během nichž nesla veškerou psychickou i fyzickou zátěž jejich manželství, zatímco Billy jí opakovaně sliboval pomoc, ale nikdy svůj slib nesplnil.
Krátce nato vstoupila do pokoje její tchyně Ann s květinami a dárkem pro miminko. Když spatřila šicí potřeby na nemocniční posteli, okamžitě se svého syna zastala Kate a požádala ho, aby zopakoval, co právě řekl. Když Billy bezstarostně zopakoval svou necitlivou poznámku, Ann ihned zasáhla, uklidila šicí potřeby a vytáhla z peněženky přeložený papír. Byl to omluvný dopis, který jí Billy napsal v sedmnácti letech poté, co na ni křičel, že „jen leží a nic nedělá“, zatímco se zotavovala po operaci. Ann mu připomněla jeho vlastní minulost a upozornila ho, že tehdy jeho chování sama podporovala tím, že za něj přebírala všechny domácí práce. Dnes však podle ní neměl žádnou omluvu pro to, aby se takto choval ke své vlastní manželce.
Ann se ujala celé situace. Poslala Billyho domů pro zapomenutou nabíječku, utěšovala Kate a dohlédla na to, aby se najedla. Když Kate následující den propustili z nemocnice i s novorozenou dcerou, vrátila se do neuklizeného domu plného špinavého prádla a nádobí, protože Billy úklid neustále odkládal. Kate si uvědomila, že se nic nezmění, dokud si jasně nestanoví hranice, a odmítla za něj přebírat odpovědnost nebo ho vodit za ruku při základních domácích povinnostech. Ještě téhož večera Billyho požádala, aby se na čas odstěhoval, protože se potřebovala zotavit, aniž by musela neustále bojovat o to, aby plnil své základní povinnosti.
Billy si neochotně sbalil věci a pronajal si malý byt nedaleko, zatímco Ann zůstala s Kate, aby jí pomohla během prvních týdnů zotavování. V následujících týdnech se Billy jen těžko přizpůsoboval životu o samotě. Dokonce si stěžoval, když mu matka odmítla vyprat prádlo. Postupně si však začal uvědomovat, jak vážné byly jeho předchozí chyby. Nadále navštěvoval svou dceru, přinášel potřebné věci a sám od sebe se staral o miminko, aniž by očekával, že mu Kate bude muset všechno vysvětlovat, zadávat úkoly nebo ho neustále kontrolovat.
Šest týdnů po celé události si Billy s Kate upřímně promluvil a přiznal, že se mýlil, když si myslel, že ho vydělávání peněz zbavuje odpovědnosti za domácnost. Kate ještě nebyla připravena dovolit mu okamžitý návrat domů, ale uznala, že dělá pokroky, přebírá odpovědnost za své chování, učí se ze svých chyb a aktivně se zapojuje do péče o svou dceru, aniž by očekával pochvalu nebo přesné pokyny. Když se Kate vrátila domů, podívala se na své šicí potřeby a na dětský svetřík, kterému chyběl knoflík. Nakonec se rozhodla obojí odložit a raději si vychutnat šálek horkého čaje, zatímco její dcerka spala. Tentokrát dala přednost vlastnímu odpočinku před zbytečnou snahou o dokonalost.